Keramika s dětmi – tipy a inspirace

Keramická hlína je fascinující materiál, přírodní, příjemný, tvárný s relaxačními účinky. Výrobky z keramiky jsou tu s námi už od pravěku, od doby, kdy naši dávní předkové poznali účinek ohně. Hlínu, ať už náhodou či záměrně, pomocí ohně vypálili a objevili kouzlo jejího ztvrdnutí. Od té doby nás provází historické nálezy keramických sošek a nádob až po dnešní moderní využití. To zahrnuje nejen keramické sochy, dekorace a nádoby, ale třeba i průmyslové využití ve formě kachliček či umyvadel (tzv. sanitární keramiky).

Keramika a hlína

S dětmi stavíme a modelujeme keramické výrobky z plátů, válečků, kuliček a dalších drobných tvarů. Hmotu přidáváme vrstvením a lepením nebo vybíráním očkem. Náročnější spoje rýhujeme špejlí a spojujeme tlakem a šlikrem (rozpuštěná keramická hlína, „blátíčko“).

Hliněný výrobek je potřeba dobře vysušit a vypálit. Po výpalu hlína mění barvu podle svého složení. Jíl je základem keramických hmot, obsahuje jemné částečky minerálů, které ovlivňují zbarvení hmoty. Odstíny se většinou pohybují v přírodních tónech od světlých okrů po hnědočervené až skoro černé zabarvení.

Na fotografiích jsou postavičky se základem z kužele s lepenými detaily z válečků a koule. Lucerny byly lepeny z plátů, ze šamotové hlíny ( šamot zpevňuje hlínu, ta je pak vhodná na náročnější a větší výrobky i sochy).

Krabičky jsou z mramorované hlíny, která vznikla spojením světlé a tmavé hmoty. Výrobky jsme neglazovali a nechali tak vyniknout přírodní barvy.

Keramika a engoby

Engoby jsou speciální, dá se říci hliněné barvy, určené ke zdobení a malování na ještě mokrou, mírně zavadlou hlínu. Po vypálení mají matný vzhled. Pokud chceme lesk, je nutné výrobky po přežahu natřít průsvitnou glazurou a opět vypálit.

Na fotografiích obrázky v rámečku, střed je natřen právě engobou, která je po zavadnutí mimořádně vhodná ke zdobení rytou kresbou.

Roztomile dopadly talířky, které děti dozdobily nalepením oušek a čumáčků a zvířátko vybarvily engobami. Nejmenší děti mohou také jednoduše pracovat s vatovou tyčinkou a ozdobit tečkami třeba mističku.

Starší děti zaujala výroba skateboardů, razítkování a opět malba engobou.

Keramika a zážitek

Hlínu jako výtvarný materiál lze využít i na zážitkové aktivity bez nutnosti vzniklý výsledek zachovat či vypálit. Hlínu pak po akci prostě navlhčíme a vrátíme zpět do pytle. Papír pomalovaný mokrou hlínou bez příměsi lepidel a barev lze vrátit do přírodního koloběhu kompostováním.

Nápady na aktivity:

• Malování a patlání blátíčkem. (Výborně lze takto zpracovat kousky i ne příliš kvalitní, zaschlé hlíny). Hliněný šlikr rozmícháme do krémovité konzistence a užíváme si i kontakt s materiálem. Malujeme klidně i na použitý, horší papír. vhodně zapojujeme i různé další nástroje na otisky a rytí: hřeben, kartáč, vidličku, špejle, prsty…Využíváme různá témata, pokud s obrázkem nejsme spokojeni, zamalujeme a hrajeme si dál.
• Společné modelování postavy. Vybereme s dětmi ve skupině, co kdo bude z hlíny tvořit. (Hlavu, ruce, nohy, trup, zadek, prsa, vlasy, doplňky atp…Postavu pak zkompletujeme dohromady, zhodnotíme, jak se dařila spolupráce a určitě se i společně zasmějeme.
• Rychlomodelování. Volíme vytváření jednoduchých tvarů a modelujeme pro zábavu „na rychlost“-třeba za minutu. Vhodné pro skupinky, které dobře známe a děti necítí tlak času , zvládají aktivitu jako formu zábavy. Využívám tzv. na zahřátí na začátek nebo ke konci lekce pro zábavu.

Keramika a glazury

Většinou si vypálenou keramiku chceme ještě nazdobit, zde pomocí glazur- barev na keramiku. Glazury mohou být pěkně záludné. Zpočátku vypadají velmi světle, matně a ve své plné kráse vyniknou teprve po vypálení. Zesklovatí, získají lesk a barvu. Proto tak dlouho čekáme na finální výrobek!

• Zvonečky mají pravidelný tvar- je to díky odlití do formy. Děti si je mohou vyrobit i ručně třeba vrstvením válečků. Tvary jsme polili bílou glazurou a zdobili tenkým štětcem pomocí barvítek-barev na syrovou glazuru. Pak teprve šly zvonky do pece na výpal.
• Krabičky jsou pálené na vyšší teplotu, měli jsme speciální glazuru s patinou. Je potřeba dávat pozor na údaje výrobce, aby glazura pěkně vyšla.
• Svícny jsme jednoduše ponořili do kbelíku s modrou glazurou a očistili dno.
• Děti si také rády pomalují své výrobky štětcem podle vlastních představ jako je to u skřítků.

Barevné glazury se dobře kombinují s tónováním oxidy. Rádi využíváme oxid železa (fepren), který má příjemnou nahnědlou barvu a matný přírodní vzhled.

Kombinace u želviček: nohy a hlava fepren, krunýř glazura. U tácků byl hnědý oxid železa použit na zvýraznění razítkových motivů, barvu dodala vypálená modrá a červená skleněná drť.

Zajímavě vypadají světlé glazury na tmavé hlíně jako v případu krmítek.

U stromečků politých bílou glazurou jsme zkusili pokus s omotáním měděného tenkého drátku. Po výpalu zezelená a vytvoří lineární dekor.

Keramika a oxidy

Při tvoření s dětmi v keramické dílně používáme oxid železa, který barví do hněda. Je vynikající na zvýraznění reliéfů, otisků, razítkových a rytých motivů a kreseb. Neobsahuje sklovinu, neroztéká se při výpalu, proto jej lze nanést i na spodní části a dna výrobků. Oxid mědi barví obecně do zelena, oxid kobaltu do modra, oxid manganu do hnědo-černa. Oxidy jsou barviva, která jsou i součástí glazur, engob, barvítek atp. Udávají barevný tón. Je to však jedna velká alchymie a věda. Barevnost glazury lze ovlivnit i teplotou výpalu, druhem výpalu, jeho délkou, vzájemným mícháním složek atd…O překvapení v keramice nikdy není nouze.

Keramika a sklo

Barevné skleněné drtě s výhodou využijeme k živému probarvení miskovitých tvarů, reliéfů a kachlů. Kachle musí mít ovšem rámeček, zvednutý kraj nebo něco jako „ohrádku“. Jinak sklo při výpalu vyteče. Pálí se na nižší teplotu kolem 1080°C, kdy se začíná tavit sklo.

Keramika a experimenty

Ryby a stromečky: mix experimentů s měděným drátkem, glazováním a skleněnou drtí- modrozelené paloučky u stromečků.

Zvláštní mramorování u tácku a válcových nádob vzniklo pomocí tekuté keramické licí hmoty obarvené engobami nebo barvítky a velmi zábavným stříkáním a kreslením špejlí v tekuté hmotě. Hmota byla nalita na sádrovou desku. Složitější a časově náročnější už bylo vysychání a formování výsledných výrobků, hlavně válcovitých nádob, kdy se muselo postupovat pečlivě při slepování.

Keramická pokladnička

Zde je tip na výrobu pokladničky z dutého tvaru. Pomůže vycpání novinami či podobným materiálem. Noviny v peci shoří, je nutné zhotovit dostatečný otvor, kterým lze popel vysypat. Pak už sypeme jen penízky:-)

Keramické konvičky

Konvičky aneb práce na pokračování…Nejsnadnější varianta je na první fotografii vlevo. Konvička vzniká tvarováním a zploštěním válce.

Další konvičky vznikaly spojením 2 miskovitých tvarů nebo jednoho tvaru s využitím hluboké misky.

Misky můžeme formovat ručně vymačkáváním (časově náročnější) nebo si pomoci formou – plastovou nebo i skleněnou vhodnou miskou, na kterou dáme igelit a navrstvíme plát hlíny, ten pěkně upravíme a vyhladíme. Misky pak z formy sundáme, narýhujeme kraje a slepíme. Vrchní část ukrojíme a můžeme využít na výrobu víka.

Víčko by mělo na konvičce pěkně sedět. Suší i vypaluje se položené na konvici, aby neztratilo tvar.

Hubička by měla mít dobrý úhel, aby tekutina tekla kam má.

Přeji pěknou keramickou inspiraci!